Peter Wohlleben představuje jednotlivé stromy a jak je od sebe rozeznat, jak stopovat a pozorovat zvířata, jak se vhodně obléci, jak si zajistit dřevo, čeho se bát a nebát či kde se schovat. Že už jste byli v lese tisíckrát a průvodce nebylo zapotřebí? Co mají společného jilmy s jasany, proč jsou jedle bělokoré, ačkoli jehličnany,v podstatě listnaté stromy? Bojíte se liščí tasemnice od své kočky? Víte, že stromy přes noc tloustnou? Peter Wohlleben vypráví o liščích norách starých jako středověké hrázděné domy, o břízách, které v noci upadají do hlubokého spánku, a také o mateřských dovednostech lesních buků.
Stačí se na chvíli začíst a cesta do lesa se znovu změní v dobrodružství, na která jste možná dávno zapomněli nebo jste ještě neobjevili.

V knize se dočtete, jak se orientovat v lese i bez kompasu nebo GPS navigace a které bobule, houby, listy a výhonky se dají sbírat, trhat a konzumovat.

Najdete v ní odpovědi i na další otázky: Kde můžete stanovat, zakládat oheň a grilovat? Jak správně rozlišíte stopy zvířat, kdy a kde lze nejlépe pozorovat divokou zvěř? Jak se zcela přirozeným způsobem chránit před komáry, lesními mravenci a klíšťaty? Co se dá zažít v lese s dětmi a co v noci, kterou v přírodě strávíte sami? Jak se z únorových, květnových, srpnových a listopadových toulek lesem stane neopakovatelný zážitek?

Peter Wohlleben, ročník 1964, se chtěl už jako dítě stát ochráncem přírody. Po studiu lesnictví byl více než dvacet let úředníkem zemské lesní správy.

Aby mohl realizovat svou vizi trvale udržitelné péče o les, převzal v roce 2006 coby hajný revír o 1 200 hektarech lesa v regionu Eifel. Dnes tam vede lesní akademii. Své znalosti předává na seminářích, při tematických prohlídkách lesa i na kurzech stavění srubů. Navíc objevil i radost z psaní knih a v roce 2015 se zařadil mezi mimořádně úspěšné autory. Jeho publikace „Tajný život stromů“ a „Citový život zvířat“ se staly světovými bestsellery.

Ukázka:

Vyšší stopařská

Když začne sněžit, potěší mne to hned dvojnásob: zaprvé mám rád pořádné zimy, kdy mohu v těžkých holínkách kráčet bělostnou nádherou, a za druhé se mi odhalí mnohá tajemství. Alespoň ta, která se týkají zvěře, jejíž stopy jsou rázem velmi zřetelné. Avšak není sněžení jako sněžení. Prvotní vpád zimní sezony bývá ke stopařům z nejštědřejších. Zvířata ještě nejsou v chladovém režimu a potulují se po okolí mnohem aktivněji než za déletrvajících mrazivých období.

Svou objevitelskou výpravu zahajte nejlépe hned ráno, protože v poledním slunci stopy roztávají a ostrý vítr je zas může zavát ledovými krystaly, takže se dají těžko rozeznat. Vezměte si s sebou fotoaparát a zvěčněte všechny svoje nálezy, abyste je doma mohli za pomoci příslušné literatury či webových stránek pohodlně identifikovat.

V létě vám bývá zvlášť nápomocná jemná vrstvička bláta na cestách či kolem nich. Tlapky a kopýtka se do ní otiskují jako pečeti do vosku. Krom toho můžete zhruba určit, jak je to asi dlouho, co tudy dotyčné zvíře procházelo. Rozhodující jsou poslední prudké deště. Ty stopy smývají, nebo alespoň narušují jejich ostré kontury,

takže se dají poznat jen přibližně. Pokud například předevčírem pršelo a vy najdete ostře vyrýsovanou srnčí stopu, pak zvíře, které ji zanechalo, tuto trasu zvolilo maximálně před dvěma dny.

Zvlášť vzrušující je, když najdeme vlčí stopy. Můj první nález tohoto druhu byl vlisován do uschlého bláta jedné cesty ve Švédsku. S rodinou jsme cestovali podél norské hranice – s kánoí. Kánoe a vlčí stopy? Protože tohle vodácké putování vedlo po řetězci jezer, byla tu a tam nutná takzvaná „portáž“. To znamená, že se kánoe vyloží, vyzvedne z vody a upevní na podvozek se dvěma koly. Pak se do ní naskládají zavazadla a následně jsme se už museli pěkně kilometr po kilometru probojovávat po mlčenlivých lesních stezkách tamní pahorkatinou.

Nezbytné přestávky v těchto útrapách, kdy se zrak samým vyčerpáním klopil k zemi, nám nadělily první opravdové vlčí stopy. V těchto oblastech se nevyskytovali žádní jiní chodci, zato tam ale tehdy žila nejpočetnější vlčí populace ve Švédsku. Cítili jsme se bohatě obdarováni a s novou energií jsme sunuli svou kánoi k dalším vodám.